Zvěř je přirozenou a neodmyslitelnou součástí našich lesů a krajiny. Pokud jsou však početní stavy, zejména spárkaté, býložravé zvěře příliš vysoké, dochází k nadměrnému poškozování lesa okusem, loupáním, ohryzem a dalšími typy škod.

Od roku 2020 v ÚHÚL probíhaly práce na nové metodice stanovení výše lovu na základě vývoje míry poškození lesa spárkatou, býložravou zvěří. Podle této nové metodiky může být vypočtena minimální výše lovu nezbytná pro postupné dosažení takových početních stavů zvěře, které nepůsobí větší než únosné škody na lese a jeho funkcích.

Předpokladem použití metodiky je existence průběžného monitoringu nově vznikajících škod zvěří (na principu výběrových metod používaných Národní inventarizací lesů v České republice) a současně dostupnost spolehlivých údajů o provedeném lovu a jeho struktuře (počet ulovených samic, samců a mláďat). Metodika není příliš vhodná pro malá území, na nichž nelze statisticky spolehlivě a přitom s přiměřenými náklady sledovat vývoj poškození lesa zvěří. Velikost území by měla být dostatečná také z důvodu praktické nemožnosti zohlednit ve výpočtech migraci zvěře, ke které dochází mezi oblastmi s různou intenzitou lovu.